News

Pokoreni hory Tapuae-O-Uenuku.

Paradaaa - v hooodne drsnem vetrnem a misty destivem pocasi sme proplouvali fjordy az do Pictonu. Cesta byla uzasna hlavne diky tomuhle pocasi. Potkavame se s ostatnima a pred tim nez se rozjedeme kazdy svoji cestou, mame v planu spolecny ctyr denni trip do hor. Spime v jednom odlehlem romantickem zalivu, ktery je plny paua skebli [to sou takove ty uvnitr barevne a trpytive, oni z nich tady vyrabi vselijake ozdoby a privesky a taky je to zdejsi vyhlasena pochoutka].

Dalsi den, uz enom neco pokoupit a dlouhatananskym udolim se presunout po sterkove ceste na zacatek nasi tury. Cilem je vrchol hory Tapuae-O-Uenuku [2885m] v pohori Inland Kaikoura Ranges. Postupne se vyjasnuje a pry se ma dal lepsit pocasi. Dojeli sme az k mostu od ktereho pujdeme korytem proti proudu reky nahoru do hor. Dojizdi i ostatni, takze ve finale je nas akorat 12 opic :]. Chteli sme tu prechrapat na parkovisti a vyrazit az druhy den rano, ale sme tu nejak brzo. Vyrazime tedy hned, cimz sedum hodin brozeni v potoce rozkladame do dvou dnu. Kolem seste odpoledne shazime v plne polni do koryta. Zatim je vcelku siroke, takze ti, co nemaji sandalky muzou v klidu suchou nohou. Je celkem zabavne sledovat jak se nekteri snazi vyhnout namoceni. Jooo sandalky sou sandalky - co natece, to vytece :]. Po par set metrech vsak musi chca nechca vsichni po kolena do vody a ukazuje se, ze ani ten nejvodoodolnejsi material neni dost vodeodolny :]. Zacina se ztmivat a v potoce se nikomu spat nechce. Brehy sou ale strme, a tak nam chvilku trva vyskrabat se alespon na takovou malou plosinku porostlou trnim. V tu chvili se nam vsak zjevuje o kousek dal, na opacnem brehu nad utesem, nadherna mytinka se senikem, ktera zespod videt nebyla. Po kratkem hlasovani zda zustat ci se presunout, kutalime se zpatky do koryta a valime se jak velka voda pod utes. Pristupova cesta veskera zadna. Nic naplat, musime tak jak tak nahoru takrka po kolmem brehu, abysme jeste za soumraku mohli rozdelat stany na paloucku. V seniku, kam bysme se pohodlne vesli vsichni, vsak uz spal nejspis dlouho mrtvy opossum, ktery smrdel vic jak Stepa - jeste ze sme sebou vzali i stany :].

Rano nas privitala mracna asik dvacet metru nad nama a zdalo se, ze se jich nezbavime. Sotva sme ale zasejc slezli do koryta, mracna zmizela a v tom hicu nikomu nevadilo ze se brodi ve vode. Udoli se stale zuzuje, vody ubyva a my stale stoupame vzhuru. Po ceste se preleza par vodopadu a v odpolednich hodinach dorazime na paradni chatu nad udolim. Tedy chaty sou tam dve, ale v te jedne uz je nasackovan par strasich Kiwiku. Vsech dvanact se nas teda natlacilo do te druhe pro sest - aspon bude teploucko :]. Vsichni sme mrtvoly, ten den sme udelali prevyseni vic jak kilak a zitra nas ceka to same..

..chata je takovy nas zakladni tabor odkud se kazdy podle svych schopnosti a moznosti pokusi dojit co nejdal k vrcholu. Nekteri vyrazeji jeste za tmy, jini si davaji nacas. Ale i tak nejpozdejsi skupina [my] :], vyrazi opet za mlhy na trat uz prekvapive kolem sedme ranni, tentokrate nalehko bez bagaze. Prirucky pravi - deset hodin tam a zpatky, tak uvidime. Tahla pesinka nas vede udolim a dostavame se do mraku. Vyslapany chodnik se postupne ztraci ve zmeti kamenu a orientovat se muzem pouze diky kamennym muzikum, kteri nas vedou stale strmeji a strmeji do kopce. Dochazime ostatni. Do sedla se pak skrabeme po ctyrech v kamennem sutovisku, ale odmenou je nam vystoupani nad vrstvu mraku, ve kterych je videt krasna duha - uz chapeme, proc maorsky nazev teto hory znamena v prekladu "po shodech bohyne duhy". Pak jeste finalni kousek skrabani se na strmy vrchol - taaaaak a je to. Po sesti a pul pul hodinach sme to dokazali. Heeeej mazeeeec!!! Fuci tu jak o dusu, ale v zavetri za balvanem si vychutnavame pohled na perinu mraku, ze kterych trci pouze dva vrcholy - ten nas a vedlejsi Mt.Alarm, ktery je jen o neco malo nizsi. Tohle misto, na kterem se prave nachazime je totiz nejvyzsi horou po Mt.Cook national parku [tam je nejvyzsi hora NZ - 3764m]. Hodinku se tu kochame a za dalsi dve a pul hodiny sme zase zpatky v teple chaloupky. Tam uz na nas ceka teply caj pripraven temi, kterym se na vrchol dostat nepodarilo a vratili se predcasne. Zalehame, bo sme vsichni jeste vice unavenejsi nez vcera a zitra nas navic ceka opet narocny sestup potokem.

.. jo jo, vsichni vime jak dlouhou streku mame pred sebou. Po par hodinach uz je kazdemu jedno jak mokry je. Je opet horko a voda prijemne chladi. S usmevem vzpominame, jak na zacatku vsichni opatrne preskakovali po kamenech, ci tvorili mosty z klad, aby se nahodou nenamocili - ted uz vetsina lidi nasadila misto sandal pohorky, aby se slo jeste rychlej, protoze zitra uz bude dost casu, aby nase botky zase vyschly:]. Celke sme se nakonec museli rekou brodit asi devadesatkrat, jak nahoru, tak dolu. Mise dokoncena. Bagle hazime do auta, loucime se s ostatnima a odjizdime dal kazdy svou cestou. Protoze by pekne poco melo vydrzet jeste nejakou dobu, mame namireno zpatky nahoru do Abel Tasman narodniho parku na lodicky, zatimco ostani jedou na jih pozorovat velryby...

... foceni pri brozeni.

+> DALSI povidani

<- PREDCHOZI povidani

<< ZPET na vyber