News

Jak sme vyjeli vanoce slavit.

... jeeeezis, tak to bylo neco. Naplanovali sme si peknou silenost, ale jak uz to tak s nama byva - vsechno se menilo za chodu. Co sme ale vedeli urcite bylo, ze Vanoce chceme stravit negde na plazi - to se nam uz nejspis nigda nepostesti. No nic, v praci sme dostali 5 dnu placeneho volna, tak sme se v sobotu po praci zacali pakovat, abychom co nejdrive mohli vyrazit po pobrezi smerem na sever. Sme takova mala karavana asik dvanacti lidi ve trech autech. Mala zastavka v Napieru na nakup potrebnych potravin, malych darku a teprve za soumraku stavime stany u jerera Tutira s cernyma labutema.

Triadacateho rano se presouvame do narodniho parku Urewera. Mrkli sme se na nejake vodopady a neco po poledni vyrazime na sestihodinovy vyslap kolem jezera Waikaremoana. Po hoodne narocnem stoupani lesem nelesem, gde vsechny stromy sou totalne pokryte mechem si clovek pripada jako v pohadce. Prevyseni je asik sestset metru, po kterych se nam ale oteviraji drsnacke vyhledy na okolni krajinu. Stojis na skale, pod tebou je libo 500m volnym padem - mazeeec. Vidime jak se pres jezero line dest, valime zpatky a sotva dojdem k autu, spusti se takovy supec, ze radi bacujeme v chaticce kousek nad parkovistem. Vsichni se zapojujou do pripravy vanocniho bramboroveho salatu a protoze jej kazdy doma dela jinak - vznika zajima smesice :].

Za zvuku Vanocnich koled nam zacina stedry den. Diky Hanci, ktera pribalila CeDecko opravdickych koled, nemusime poslouchat Visaci Zamek :]. Plnime bricha paradnim cukrovim a v mape hledame misto kam dojedem stravit stedry vecer. V tu chvili se s nama dava do reci stara pani, nejspis mistni rodacka - to shledavame uzitecnym a snazime se z ni vypacit nejake info kam mame zajet, ale ona porat mele a mele uplne o jinych vecech :]. Na tak ukeceneho cloveka ste snad este nenarazili. Dozvedili sme se stripky z jejiho zivota, o nedavnem zemetreseni v Gisbornu [ktere sme mimochodem vubec nezaregistrovali], ale gde mame zakempovat aby z ni clovek pacil :]. Vracime se zpatky na pobrezi a v malinkem mestecku Wairoa zkousime sehnat cerstve ryby na vecer. Netusili sme vsak jaky je to na stedry den problem :]. Oni tady totiz ryby na vanoce nejedi - maji jich asik dost pres rok :]. Nakonec se na nas usmalo stesti a v jednom fish&chips obchode nam ochotna usmevava pani bali do novin kilo ryb. Pokracujem dal na poloostrov Mahia, ktery na severu uzavira celou Hawke's Bay. Nadherne misto je ta Mahia, skoda jen ze se tu nigde nesmi kempovat ani rozdelavat ohen na plazi. Rozhodujeme co dal a volime variantu B - pokracovat dal na sever dokud nenajdem neco rozumneho. Jedeme dlouho, projizdimee Gisbornem a zjistujeme, ze skody nejsou az zas tak vazne, pry ani nigdo nezahynul, takze same pozitiva a socialni jistoty :]. Ani benal neberem este mame pul nadrze, porad hledame to spravne misto, moc lidi, blizko cesty, neda se delat ohen, nigde se nam zatim moc nelibi...

...ale nasli sme hoooooo! Schovavalo se asik 6 kilaku po sterkove ceste za kopcem daleko od civilizace. Vybirali sme dlouho to sparvne misto, ale stalo to zato. Obrovitanske vlny nas nenechaly suchymi na brehu. Mezitim probihaji priparvy na stedrovecerni veceri. Prijizdi i Milani s Betkou, kteri sli jiny trek v Urewere, prespavali na jedne boude v horach, potkali nejakeho rybare, ktery jim pucil vybavicku a tak privezli jednoho velkeho tatu pstruzaka navic - sikulky. Sikovne ruce nasich dekoraterek pretvareji surfove prkna ve stedrovecerni tabuli. Z nedalekeho kere nejakeho prerostleho sukulentu se vzapeti stava vanocni stromecek, coz bylo nejspis jeho poslani uz od samotneho seminka :]. Jaaaj koledy se linou horkym vzduchem kdyz usedame okolo vanocni tabule. Nabirame paradne ulezely bramborovy salat, k tomu dozlatova grilovana rybka. Nejaky vtipalek jeste vytahnul rizky z domu :]. Diky vsem temto tradicnim vecem sme alespon na chvili citili ducha Vanoc. Po paradni veceri konecne prislo na darky, kterych bylo letos opet pozehnane. Jezisek nam nadelil same uzitecne veci k mori - od neoprenu az po strikaci pistoli a sitku na motyli :]. Abychom se priblizili jeste vice domovu, udelali sme si takove male kino bratri Cadiku a promitli si Tri orisky pro Popelku :]. Taky sme i pres zakaz rozdelavani ohne dostali od mistnich povoleni, takze se zbytek vecera za vsemozneho tlachani prosedel v pisku u taboraku a koncilo se az negdy kolem treti hodiny ranni.

Teplo teplicko a vyhraty pisek nas probouzi na prvni svatek Vanocni. Valet se ci nevalet a videt neco dalsiho. Nastesti vsichni sou pro se jeste nekam mrknout. Ficime dal na sever mrknout se na nejdelsi molo na NZ v Tolaga Bay. Hmmm, je fakt dlouhe - 660m chatrajiciho betonu do more je celkem ulet. Drive slouzilo k nakladani zbozi na zaoceanske lode, dnes uz enom deckam, aby mely z ceho skakat do more a taky rybarum. Zrovinka dyz sme jedny mijeli tahali z more maleho zralocka - podmiraka. Pry zraloci maso neni ani moc dobre, tak ho hodili zpatky. Chcem jet dal, cil naseho vyletu je majak na East Cape. Jeste nabrat benal, bo uz sme na dne... prijizdime na benzinku, ale co to! My trumpety sme zapomeli, ze petadvacateho nic fungovat nebudeeee. Pruser jak mraky. Takhle se na majak a vlastne vubec nikam nedostanem. Chvilku beznadejne shanime po dedine cislo na chlapka, co mu patri pa benzinka - beznadejne. Jedina mozna varianta je jet zpatky do Gisbornu. Je to velke mesto, tam by aspon nejaka cerpacka fungovat mohla. Ovsem vystaci nam to, co mame v nadrzi na dojeti? Prijizdivsi Milani nas ale zachranuji, protoze v rezervnim kanistru maji schovane 3 litry od jejich benzinoveho varice. Krademe jim cely kandak, nechavame Ivku, Ondru, Fredyho a Misu na plazi a enom ve dvojko [abysme byli lehci a tedy i rychlejsi] s Hancou vyrazime zpatky zkusit stesti v Gisbornu. Uuuuuf! Klaplo to a tak asik za hodku a pul zase nabirame pozustale a v klidu muzeme jet dal. Mala zastavka v Te Araroe mrknout se na nejvetsi Pohutukawa strom na ostrovech. Je to jejich vanocni strom, protoze pry kvete v tomhle obdobi. Nevim proc si zrovinka tenhle strom vybrali za vanocni, jeho kvety nam totiz pripominaji cervenou zachodovou stetku - kouzlo Vanoc :]. Kazdopadne tenhle strom uz byl odvektly a nemel na sobe ani jednu stetku, ale je fakt obrovnitansky, 22 kmenu - o tom zadna. Vzhuru na majak. Od parkoviste pod kopcem je jeste kolem sedmiset schodu nahoru k majaku. Vyfuneli sme to jednim dechem a uz se kochame paradnim vyhledem. Tohle je misto, ze ktereho muzes videt, jako jeden z prvnich lidi na svete, vychod slunka. Rekli sme si, ze to neni spatny napad, utaborili se nedaleko, natahli budiky na pul patou a sli chrnet. Co cert ale nechtel, gdyz sme se probudili, obloha se zatahla, valily se akorat huste mraky a stridave prselo. Zalezli sme do spacaku abychom se rano probudili do modra. Skoda ze to nevyslo - snad priste.

Na Stepana uz mame enom jediny bojovy ukol - dostrachat se zpatky dom. Sme celkem daleko od sadu, takze nas ceka neco kolem osmi hodin v Emci. Vsichni tak nejak podrimujou, krome Ondry, kery ridi a ja aspon vedle neho muzu cist smsky s gratulacema k svatku a tukat do kompiku tyhle bludy :]. Takze takhle silene sme probendili Vanocni svatky...

...ovsem nic se nemeni na tom, ze tento zpusob Vanoc zda se mi ponekud podivny!

... par fotek aj z nasich Vanoc je tu.

+> DALSI povidani

<- PREDCHOZI povidani

<< ZPET na vyber