News

Pomalu jedem smerem k farme.

...jeste pred odjezdem z Aucklandu sme se stavili na sopecnem krateru jmenem Wellington, na zapade svitilo slunicko a od jihu se tahly tmave bourkove mracna - moc pekny pohled na podvecerni mesto. Jeste mala zastavka na pivko a humus [mistni dresing] s mrkvou u Magdy a Peti [nasi kamosi z Aucklandu], prespani v bydlibusu pred jejich barakem a rano jedeme dal. O budicek se nam postarali v sedum hodin rano delnici, kteri pak se zajmem pozorovali jak postupne vylezame z auta se zalepenyma ocima a v trenkach :].

Mame namireno do mesta u jezera jmenem Rotorua a jeho okoli. Tato oblast se nachazi ve vulkanickem pasmu a tak je tady k videni spoustu horkych pramenu, jezirek cpicich hrozitanskym puchem po zkazenych vajcach. Ve meste lazenskeho typu je spoustu japoncu vsemozne se fotografujicich. Domaci si vsak zachovavaji chladnou hlavu a v poklidu hraji svou oblibenou hru s koulema. Vsude se kouri ze zeme, ktera je misty zbarvena neuveritelnyma barvama. Tohle se neda popsat -to se musi videt na vlastni oci. Zustavame na noc u mensiho jezera Rerewhakaaitu. Rano se rozhodujem mame-li jit na proslulou sopku Tarawera ktera pred asik stopadesati lety pohrbila tzv. ruzove a bile terasy - tehdejsi sedmy div sveta. Na krater je mozne se dostat pouze busem nebo vrtulnikem, za coz si nechaji patricnene zaplatit. Nakonec se Ivka s Ondrou odjizdi koupat do horkych pramenu a Hanca se Stepou presto vyrazi nepozorovane pesky nahoru. Na puli sedmikilometrove cesty je vsak zastavila cedule NO ENTRY coz by jeste nebylo to nejhorsi. K obratu je ale presvedcil prustrel od brokovnice, ktery se v one ceduli nachazel :]. Vratili sme se tedy celou tu streku dolu a radeji navstivili oblast WAI-O-TAPU, ve ktere se mimo jinych blativych bublatek nachazi i sampanske jezirko. Jeho oranzove okraje a bublajici voda o teplote 72stupnu opravdu pripominajici sampanske - jenom se napit :]. Ruznych druhu ptaku je tu dost a dost a tu taky poprve slysime na vlastni usi ptaka ktery steka - a to neni blbost, taky sem tomu neveril :]. Prejizdime dolu k dalsimu mestu u jezera jmenem Taupo kde mame vyhlidly kempik. Sjizdime k nemu dolu z kopcu a pres jezero uz na nas mrka zasnezeny vrchol nejvyzsi hory [vulkanu] severniho ostrova Ruapehu [2797m] v narodnim parku Tongariro.

...druhy den s vymluvou dospavani casoveho posunu zustavame ve spacacich dele :] a teprve skoro v poledne objizdime jezero a pomalu nasavame vuni snehu. Prijizdime do Icka tesne pod trema vulkanama v tomhle unikatnim narodnim parku Tongariro, zjistujeme pocasi a mozne trasy. Je pozdni odpoledne, a tak se vydavame na dvouhodinovy looptrip k vodopadum. Zvladli sme to rychleji, takze vyjizdime jeste o neco vys do hor az tam gde konci cesta a nachazi se onen povestny zlovestny MORDOR z Pana prstenu :]. Po prvni koulovacce zajizdime do uzasneho kempiku pod horama s vodopadkem a lagunou v potoce na koupani. Byla kosa jak z nosa, takze sme s Ondrou vymekli ze misto koupacky raci budeme dal smrdet, a zalehame brzo, protoze nas rano ceka celodeni vyslap podel Tongariro crossing kolem vulkanu, ktere se ozvaly naposledy pred deseti lety.

Sest tricet vstavame - vsude modro a kosa, ze by se maorum v zatacce zlomil pes. Snidane, balime a kolem osme vyrazime vylozit Ivku a Ondru na jedne strane hor. S Hancou a dvema stopojicimi Izraelci pak vyrazime na stranu opacnou gde nechavame auto a doufame, ze se negde na pul cesty s nasima potkame a predame si klicky, aby pro nas mohli prijet. Stoupame pomalu nahoru tahlou pesinou, dorazime k paradni boude na prespani pro asik 30 lidi a misto avizovanych trech hodin sme tam dosli za dve. Dostihli sme Izraelce a za svezeni dostali dva banany, za ktere si pak jeste rekli o dalsi laskavost. Vypada to, ze vsichni Izraelci sou uplne stejne sileni jako bracha Shai, bo ten by urcite taky skocil nahaty do ledoveho jezera jako tihle dva. S hancou sme pak meli za ukol je na jejich vlastni fotaky fotit, takze aspon Hanca z toho neco mela :]. Cestou potkavame lidi jdouci proti nam neverici ze jdeme opacnym smerem. Normalne se tenhle trail chodi tak jak jdou Ivka s Ondrou, ktere za malou chvili potkavame. Na malou chvili si vymenujem zazitky a protoze strasne fuci, ficime dal kazdy svou cestou. Ceka nas brutalni vystup kolem trech azurovych jezirek nahoru na cerveny krater a v tu chvili nam doslo, proc vsichni chodi opacne :]. Tenhle nekolikaset metrovy vystup byl snad nejhorsi z cele trasy. S kazdym krokem sme se v tomhle lavovem sutovisti svezli o nejmin dvacet cisel zpatky :]. No morili sme se tam jak mysi, ale vysledny pohled do cerveneho krateru shora stal zato. I pres zdlouhavy vystum sutovistem sme prece jen meli nejakou tu hodinu k dobru, rozhodli sme se s Hacou ze odbocime z trasy a vyskrabem se na samy vrchol tretiho vulkanu Tongariro [1927m], podle nejz je cely narodni park pojmenovan. Bylo nadherne a my se asik za pul hodky probrodili snehovymi planemi az k vrcholu. Nigdo nigde, jen sami dva - nadherny pocit. Snehove jazyky odsud sahaly az do udoli, do ktereho sme oklikou stejne meli namireno, tak sme neodolali a na sv. Martina, ktery tady zrovna sebou bileho kone mel, vytahli igelitove tasky od svaciny a vydali se po prdeli dolu :]. To byl mazeeec.. :] ... pak uz jen tahly sestup k parkovisti odkud vyrazeli Ondra s Ivkou, kde se nozkam konecne po narocnem dni ulevilo.

Prejizdime na vychod pres horsky masiv Ruahine Range nejkratsi cestou do Waipawy. Tesne pred horama vsak konci normalni asfaltka a zaciname zaucovat nasi 4x4 Emcu na sotolinu. Nasleduje 40kilaku na sterku v terenu ktery se da oznacit jako Rallye Novy Zealand - najednou hups 5km asfaltka uprostred lesa kolem kempiku v udoli a zase hups a znovu 20kilaku rallye :].. prespali sme v horach a v pondeli po poledni dorazili do Waipawy, odkud uz je to jen coby kamenem dohodil do jablecnych sadu, gde mame domluvenou praci...

... obrazky jako dycky najdete tady.

+> DALSI povidani

<- PREDCHOZI povidani

<< ZPET na vyber